Divoká jízda

Hlásili ochlazení a v tu chvíli jsem věděl, že musím vyrazit na řeku Labe. Vše jsme naložili do auta a hurá na cestu.

Já s celou svou úžasnou rodinou jsme si středně dlouhou cestu hezky užívali, venku panovalo příšerné vedro a dusno. Po příjezdu na Labe jsme vše připravili a vybalili, postavili bivaky a hurá na vodu. Přítelkyně si vybrala okraj leknínového pole, kde se kapři třeli a já si vybral koryto kde byla hloubka 5 m. Jako nástrahy jsme zvolili Chill banán, Ak-čko a Kosu. První dva dny, kdy panovala neuvěřitelná vedra, jsme si užívali společný čas s dětmi v rodinném kruhu.

Třetí den hlásili bouřky s deštěm, vedro a dusno bylo nesnesitelné, ale hned dopoledne se přítelkyni rozjíždí pravý prut „je tam“ vykřikla a užívala si překrásný souboj s říčním krásným kaprem, který ji nedal ani metr zadarmo. Když ho po chvíli podebrala a s největší opatrností jsme ho uložili do podložky přišlo na řadu vážení, ano 10.8 kg. Taťko můj osobák z této krásné řeky. Byl jsem šťastný společně s Vlaďkou a s velkou hrdostí jsem ji gratuloval k novému osobáku. Při focení byl kapr klidný, a tak focení proběhlo rychle a poté šup něžně z podložky do vody. Když už se blížil večer tak jsme pro jistotu ještě vše pořádně upevnili před bouřkou.

Ve 20:30 přišla bouřka a my se kochali neskutečnou krásou blesku, ale v tu chvíli jsme nečekali, co se stane. Zvedl se vítr, šli jsme do hlavního velkého bivaku k dětem, které v tu chvíli již spali.

Najednou se zvedl tak neuvěřitelný vítr, že jsme s přítelkyní měli co dělat, abychom vůbec bivak udrželi na zemi, první bivak to nevydržel a uletěl poté se člun odtrhl od vodní hladiny a ulétl. Vítr neslábl a my měli největší strach o děti, které se probudili a začali brečet. Nemohli jsme je vzít k sobě, jelikož jsme se snažili udržet bivak a ochránit naše milované děti. Snažili jsme se jim vysvětlit, že to bude dobré, a že to přejde.

Po cca 30 min vítr ustal a hned jsme vzali děti do náruče a snažili se je utěšit. Poté co se děti trošku vzpamatovali z šíleného šoku a usnuli, šli jsme zkontrolovat škody. Bylo to neuvěřitelné, oba bivaky byli úplně zlámané, roztrhané K.O., hlavní bivak jsme zpevnili dalšími náhradními tyčemi. Člun jsme našli necelých 100 m od nás na poli. Vše bylo rozházené, promoklé, špinavé, zdevastované, bylo nám do breku, ale přežili jsme to ve zdraví.

Ráno jsme vše poklidili znovu nahodili pruty a přemýšleli jsme, zda setrvat poslední noc nebo jet domů. Vlaďka rozhodla zůstat a díky jejímu rozhodnutí se i mě rozjel v odpoledních hodinách levý prut z hloubky.

Po zdolání krásného kapra bylo vážení a váha ukázala krásných 12.3 kg, byl jsem šťastný rychle pár fotek na památku a šup zpět do vody. Do neděle už se pruty neozvali. Nedělní ráno nás probouzí slunce a my jsme začali balit poslední zbytky naší výbavy, která to trošku přežila a vyrazili jsme na 3 h cestu zpět domů. Tato výprava nám dala plno zážitků ať krásných tak špatných, ale důležité je, že ve zdraví jsme se všichni vrátili zpět domů.

Za Mastodonbaits Majkl a celá jeho rodina

Moto: Čím krmíš na to chytej